Posila Brna Kopúnek: Věřím, že jsem v nároďáku ještě neřekl poslední slovo
Brno ulovilo těsně před reprezentační pauzou zajímavou posilu do středu pole - slovenského záložníka Kamila Kopúnka. Ten má za sebou pestrou minulost a hrál třeba za italské Bari či ázerbajdžánské Baku. Co si slibuje od brněnské mise?
Během své kariéry jste
vystřídal už řadu klubů. Jak jste se však ocitl v Brně?
Stalo se to tak, že si mě v lednu
zavolalo vedení maďarského Haladásu s tím, že má pro mě několik
zajímavých nabídek. Šlo o druhou italskou či anglickou ligu. Klub měl za mě
dostat peníze a všechno vypadalo nadějně, jenže se to pořád nějak oddalovalo.
Dvacátého února za mnou potom přišli, že to vypadá spíš na rumunský Piatra
Neamt. Tam jsem se ale nedohodl na podmínkách, takže následoval návrat do
Haladásu. Trenér mi však řekl, že už si tým postavil beze mě. Chtěl mě
dát na lavičku, což jsem ale neakceptoval. S klubem jsem tak rozvázal
smlouvu a zanedlouho se ozvala Zbrojovka.
Brno vás tedy lákalo více než klub z Rumuska?
Rumuni o mě měli zájem také, ale mně se to moc nezdálo. Byly tam
takové věci, s nimiž jsem nemohl být spokojený. Proto jsem to nepodepsal a
myslím, že jsem dobře udělal. V lednu jsem mohl jít třeba do Bukurešti, ale
nechal jsem to být, protože mi v klubu slibovali Anglii nebo Itálii. Nakonec to
bohužel ale nedopadlo.
Zklamalo vás chování Haladásu?
Trochu ano. Přece jen mi slibovali něco, co nebyla pravda. Po fotbalové
stránce jsem tam byl ale spokojený. Na podzim se mi dařilo.
Nakonec jste tedy skončil ve Zbrojovce. Proč jste vzal právě ji?
Byl jsem volný hráč a dali jsme to nějak do kupy. Já mohu pomoci jí, ona zase
mně. Byl jsem doma a chtěl jsem hrát a trénovat. Jsem rád, že jsme se dohodli.
Pomohlo vám v rozhodování i to, že se Brnu na jaře daří?
No, když mě poprvé oslovilo, bylo asi druhé odspodu. Pak vyhrálo venku v
Českých Budějovicích a začalo se mu dařit, ale to už jsme byli víceméně
dohodnutí.
Co si od vás slibuje trenér Václav Kotal? Mluvili jste o vaší pozici v týmu?
Probírali jsme toho spolu celkem dost. Na jaké pozici hraju, v jakých
klubech jsem působil a tak. Informací má o mně hodně.
Dá se říct, že Zbrojovku berete jak odrazový můstek k dalšímu zahraničnímu
angažmá?
Ani ne. Vůbec totiž nevím, jak to bude dál. Teď jsem zkrátka v Brně a chci
pro něj odvést to nejlepší. Sice už jsem dostal nějaké nabídky od příští
sezony, ale zatím je neřeším. Jsem tady a mé myšlenky se ubírají opravdu jen k
tomu, abych byl Zbrojovce maximálně prospěšný.
Měl byste naskočit v základní sestavě už v neděli na půdě Liberce?
To nevím, nechci o tom spekulovat. Tohle rozhodnutí je pouze na trenérovi,
který určitě má z čeho vybírat. Mužstvo je tu výborné, nechybí v něm zkušení ani mladší hráči. Všichni se respektujeme a je tu skvělá parta se zdravou
konkurencí. To je vždycky dobrý předpoklad k tomu, aby šel celý tým nahoru.
Každá země měla něco do sebe, Česko je už moje šestá. Když to vezmu ze všech stran, nejvíce mi dalo angažmá v Itálii. Serie A je výborná soutěž a přál bych každému fotbalistovi, aby si ji mohl vyzkoušet.
Zaujala mě vaše štace v Baku. Ázerbajdžán zní českému fanouškovi hodně exoticky, byla tam velká divočina?
Baku je nádherné město. Každý si myslel, kdo víc co, i já jsem z toho měl zprvu obavy, ale ukázaly se jako zbytečné. Investice do rozvoje města jsou tam značné a opravdu je to krásné místo pro život.
A co čistě fotbalová stránka?
V mužstvu bylo dvanáct legionářů. Hrát nás mohlo sedm, další čtyři byli domácí a jeden musel být mladší než 20 let. Za kouče jsme měli Turka a tréninky byly kvalitní, nevýhodou Ázerbajdžánu je však to, že minimálně šest celků první ligy tam hraje na umělé trávě. Nevím, proč to tak je. Klimatické podmínky pro fotbal jsou tam přitom dobré.
Po finanční stránce jste určitě netratil...
Samozřejmě, tam je to trochu o něčem jiném. Nejoblíbenějším sportem v Ázerbajdžánu je sice judo, i tak ale majitelé klubů vkládají do fotbalu velké peníze. A je to vidět.
Kdyby ta nabídka přišla, asi bych tam šel. Vzpomínky na Baku mám přece jen krásné.
Zkušenosti máte i se slovenskou reprezentací, dokonce jste hrál i na mistrovství světa. Považujete to za vrchol kariéry?
Pro každého hráče musí být světový šampionát maximum. Mně se navíc povedlo vstřelit na mistrovství i gól (odmlčí se). Věřím, že jsem ještě neřekl v nároďáku poslední slovo, ale uvidíme, jak to celé bude. Reprezentační kariéru jsem oficiálně ještě neuzavřel.
Slovenské reprezentaci se v současné době velmi daří. Sledujete její výsledky?
Samozřejmě, s klukama jsem mluvil a vím, že tam vládne super atmosféra. Každý se na sraz těší, což se projeví i na hřišti. Daří se jim výborně.
Skvělá forma národního týmu váš návrat do něj ale trochu komplikuje...
To záleží jen na trenérovi. Každý kouč má nějaký okruh hráčů, kterým věří. Já se budu snažit hrát co nejlépe za Brno a uvidíme, na co to bude stačit.
VIDEO: Zbrojovka TV
FOTO: SITA, ČTK
